Soutěž vyhlášená SDH byla obeslána šesti autory. Jsou značeni písmeny A-F. Texty byly hodnoceny po stránce literární, po stránce zhudebnitelnosti a po stránce liturgické použitelnosti. Vřelý dík patří především panu Přemyslu Rutovi a členům interdiecézní liturgické komise pražsko-plzeňské.
Vítězem soutěže se stal autor A, jehož texty, byť ne bez drobných literárních nedostatků i výtek z hlediska liturgů, se nejvíc přibližují požadavkům kladeným na text liturgické hudby. Získává tedy hlavní cenu 4000 Kč. Komise děkuje i ostatním autorům, kteří zaslali své texty a uděluje jim ceny vedlejší @ 500 Kč.
Na doporučení ILK i literárního hodnotitele se SDH pokusí uspořádat seminář - tvůrčí dílnu (v květnu) pro autory zaslaných textů i pro další zájemce o tvorbu textů pro liturgickou hudbu, na kterém budou došlé texty diskutovány a upřesněna kritéria literární, hudební i liturgická, která by měla být vodítkem pro další tvorbu. Na uspořádání tohoto semináře bude věnována dosud nerozdělená část finanční dotace na soutěž.
Jiří Kub
Za SDH a ILK
Texty autora A Texty autora B Texty autora C Texty autora D Texty autora E Texty autora F Nahoru
Svět jako velký ovčinec,
a my do něj uvedení:
nám Bůh dal pastviny, ne klec,
v nich nesvobody není!
Jsme volní jako mořský pták,
když do vln složil křídla,
pak znovu stoupne do oblak,
kde větrná má sídla.
Tak i my v tučné trávě jsme,
jíž dobrý Bůh nás živí.
Pak bodláčím se sytíme,
jež svět odívá v divy.
Že svět lže a Ty pravda jsi
nás pouč, věčný Pane;
vždyť moudrý ne, kdo halasí,
však tichou láskou plane.
My, ovce, Pastýřem tě zvem
a ty nás dobře vodíš!
Za dobrým jdeme za hlasem
po cestách, jimiž chodíš.
Vstup:
Samotou trpěl jsem
tam mezi srázy pýchy,
na stráních svévole
samotou trpěl jsem.
Tu přichází můj Pastýř
jen pro mne jedinou
ovečku ztracenou.
V kořenech zapleten
svých představ, snů a plánů:
vysněná svoboda
je pouhým bezvládím ...
Tu přichází můj Pastýř
jen pro mne jedinou
ovečku ztracenou.
Je dotyk jeho rámě
balzámem na rány.
Obětní průvod:
Je dobrý pastýř stáda,
kdo sám sebe se vzdá
a na svá slabá záda
si nejdřív svůj kříž dá.
A poté snad i ovcím,
které má nejblíže
nadlehčit bude moci
malinko od kříže.
Je však jen jeden Pastýř,
Jej Dobrým všichni zvou,
jenž dal se přibít na kříž
za ovci každičkou.
Communio:
Když zaslechl jme zrána hlas
Pastýřův, hned jsme vykročili
a nedbali jsme na své síly,
když zaslechli jsme zrána hlas.
Tys doved nás k pramenům
a Bůh nám setřel slzy z očí,
Beránku, Pane, Bráno ovčí
tys dovedl nás k pramenům.
A my zhluboka jsme pili
z vody, jež pro nás přichystána,
zadarmo, z milosti je dána
a my zhluboka jsme pili.
Ochraňuj ovce před vlky!
Vždyť Zachráncem Tě všichni zveme
a najdi ovce rozptýlené.
Ochraňuj ovce před vlky!
Jsi krásná dívka, Maria,
a já Ti hold svůj vzdávám.
Však kdo jsem, drahá Paní, já,
že přízeň očekávám.
Váháním duši spravuji,
leč Ty jsi řekla: "Ano!"
Já v příšeří si libuji,
Ty průzračné jsi ráno.
Proveď mne, Panno, cestami,
když na nich stále bloudím;
ať hřích, jenž pýcha vnukla mi,
mne v nebi neodsoudí!
Vstup:
Kdo to dnes dokáže:
obléct se do pokory
a přes vysoké hory
navštívit Alžbětu;
přes hory lítosti
a problémů a tíží
se všemi svými kříži,
kdo to dnes dokáže?
Před Evangeliem:
Kdopak dnes dokáže:
když přijde posel Boží
odložit to své zboží,
jež Bohu předkládá;
naslouchat pozorně
a co v nás počato je
přijmout bez nepokoje,
kdopak dnes dokáže?
Obětní průvod:
Je snad, kdo dokáže
vydržet na Golgotě
chvíli stát nepohnutě,
když Pravdu křižují;
Snášet meč bolesti,
byť místo sedmi jeden
je na tvé srdce veden
je snad, kdo dokáže?
Communio:
Dokáže někdo snad:
pohnout se vůbec z místa
a začít hledat Krista,
jehož jsme ztratili;
Jak matka plačící
Jej v domě Otce najít
a jako poklad hájit
dokáže někdo snad?
Závěr:
Kdo tedy dokáže:
v srdci ta slova chovat
a o nich rozvažovat
tak, jako Maria;
Vždyť řekla v Káni všem,
co dobré víno pili,
aby vše učinili
tak, jak jim přikáže!
Vstup:
Kráčel jsi cestou málo prošlapanou
pokory, ticha bez zbytečných slov,
zatímco jiní křivdy splácí ranou
a v pýše často chladní jsou jak kov:
Ty, Josefe, jsi Kristu s Marií
ochráncem byl. I naším zůstávej!
Před Evangeliem:
Byl's pouhý tesař, muži nazaretský,
však k tobě mluvil Boží posel sám.
Ať v uších ztichne vířivý hluk světský
a slovo svaté přijde také k nám.
Ty, Josefe, jsi Kristu s Marií ....
Obětní průvod:
Když do vyhnanství vedl's Dítě s Matkou
a v oběť dal jsi pohodlí a klid:
Pán v bezpečí byl, byť jen chvíli krátkou,
vždyť na smrt pro nás časem zvolil jít.
Ty, Josefe, jsi Kristu s Marií.....
Kéž i my, Kriste, Tebou provázeni
hned vykročíme, když nás zavoláš,
na cestu, která žití naše mění,
na jejímž konci čeká Otec náš.
Ty, Josefe, jsi Kristu s Marií ....
Communio:
Na dlaních zhrublých každodenní prací
choval jsi Krista, k srdci přivíjel:
a když se v srdcích Boží blízkost ztrácí,
Pán svolí, abych okusit Jej směl.
Ty, Josefe, jsi Kristu s Marií .....
Ať tichý plamen ve mně nezhasíná,
jenž zažíná se Boží blízkostí
a opojný je jako pohár vína,
jenž vypijeme v Jeho království.
Ty, Josefe, jsi Kristu s Marií ....
Závěr:
Jestliže v málu najdeme zdroj síly,
v pokoře slávu jestli naleznem:
Josefe svatý, doprovoď nás k cíli,
tvá skrytost ať je naším příkladem.
Ty, Josefe, jsi Kristu s Marií ...
Vstup:
Daleko od pastvin
na cestách osamění
Tvá blízkost protne stín,
Tvá náruč všechno změní,
Ježíši, Pastýři Dobrý.
Tvá náruč zahřeje,
promění pláč v naději,
ovečky zbloudilé
k tobě se navracejí,
Ježíši, Pastýři Dobrý.
Ježíši, odpusť nám,
jsme zase na začátku,
vyveď nás, prosíme,
z bludiště našich zmatků,
Ježíši, Pastýři Dobrý.
Smyj z duší znavených
nánosy slz a prachu
a zbav nás břemene
zklamání, vin a strachu,
Ježíši, Pastýři Dobrý.
Nauč nás své lásce,
nauč nás odpuštění
a vrať nám naději
i tam, kde žádná není,
Ježíši, Pastýři Dobrý.
Offertorium:
S dary Ti neseme
svá srdce na dlani,
radost i zármutek,
tak častá selhání,
pochybná vítězství,
úspěch i prohry.
Přijmi nás, jací jsme
Pastýři Dobrý.
Proměň a posvěť nás
i když jsme zbloudili,
u Tebe hledáme
s nadějí zdroj síly
pro chvíle sváteční
i pro dny všední.
Až klesnem únavou
s láskou nás zvedni.
S dary Ti neseme
svá srdce na dlani,
s důvěrou čekáme
Tvé vlídné pozvání
jít s tebou v životě
světlem i stínem.
Proměň nás, Pastýři,
s chlebem i vínem.
K přijímání:
Obdaruj nás, Pane,
láskou a radostí,
láskou nás obdaruj,
obdaruj nás,
do Tvého ovčince
došlí jsme s vděčností,
náš dobrý Pastýři
ochraňuj nás!
Veď nás pěšinou
mezi skalisky,
veď nás k potokům
v slunci zlatistým,
veď nás bezpečně
tmou i svítáním,
chraň své ovečky
před zlem neznámým.
Obdaruj nás, Pane,
láskou a radostí,
láskou nás obdaruj,
obdaruj nás,
do Tvého ovčince
došli jsme s vděčností,
náš dobrý Pastýři
ochraňuj nás!
Hledej si cestu
A uvidíš světlo
Jdi za tím světlem
A uvidíš dveře
Zaťukej na ně
A dostaneš chléb
Kdo je tou cestou?
Dobrý Pastýř
Kdo je tím světlem?
Dobrý Pastýř
Kdo těmi dveřmi?
Dobrý Pastýř
Kdo je tím chlebem?
I to je Dobrý Pastýř.
A když chceš obdržet dar
musíš alespoň nastavit dlaň.
Vstup:
Dobrý Pastýř ovce své zná,
každou jménem k sobě volá,
tak i nás dnes voláš.
Tady jsme, zde nás máš.
Příkoří jsi pro nás snášel,
bloudili jsme, Tys nás našel,
sebe obětoval,
abys život nám dal.
Obětování:
Pramen svého požehnání
vylej, Pane, když se sklání
před Tebou teď lid Tvůj,
s láskou při nás vždy stůj.
Jak víno a chléb denní
i my budem proměněni,
když se necháme vzít,
Duchem Tvým naplnit.
Proto dary přinášíme,
pomoz nám, ať uvěříme,
že krev Tvá, tělo Tvé
k Tobě nás přivede.
Přijímání:
Shromážděni kolem stolu,
věrni tvých slov, jíme spolu
pokrm, co jsi nám dal,
když jsi kříž z lásky vzal.
Jako tenkrát, při poslední
večeři, i dnes si sedni
mezi nás, lámej nám
chléb, kterým jsi Ty sám.
Závěr:
Ty jsi pro své ovce světlem,
světu záříš skrze Betlém,
také skrz svůj kříž
nad nocí zvítězíš.
Pastýře své chraň nám, Pane,
ať v nich světlo Tvé vždy plane,
za ně tě prosíme,
bez nich zabloudíme.
Byl se mnou.
Se mnou normálním byl blázen.
Vypadal jako pastýř a pranic nechápal.
Pásl tam lidi
a lidi pásli po něm
a lid se pásl na jejich rozpacích.
Smutný jsem byl
a blázen se usmál
a naráz mě tím zcela roztesknil.
Na dně jsem byl
a blázen řekl spočiň
a sebral mi tím ten můj zbytek sil.
Třas rukou chtěl jsem před ním utajit.
Blázen mě něžně pohladil
a rozsypal jsem všechno.
Koktal jsem.
Blázen řek' nevadí -
já větu nemoh ani dokončit.
Já strašně po lásce jsem toužil
a blázen mi nabíd
pro lásku tělo a pro lásku svou krev!
Ach blázne!
Kdo milovat by se chtěl s Tebou!?
Dáváš mi po čem netoužím a nikdy nebudu!
Tehdy to blázen pochopil a zmoudřel.
Smutnýma očima mlčel
a do písku psal holí.
Říkám mu
neteskni!
On smutnější byl ještě.
Říkám mu
směj se zas!
Mu sklouzla slza po tváři.
Vzdychl jsem:
ať dělám co chci
tak všechno ti jen kazím.
Podíval se na mě
jak by to již byl slyšel,
jako by to byl zažil tisíckrát.
A pak jsem uviděl,
že bláznem jsem tu já
a že jsem do něj blázen.
A dlouho jsme se s chutí smáli tak,
jako jen blázni se dovedou smát.
Vstup:
1.Dobrý pastýř zná své ovce,
z mnoha srdcí jedno srdce,
z mnoha myslí jedna mysl,
v Jeho lásce má vše smysl.
Kriste světlo národů,
buď uprostřed nás,
v dobách častých rozchodů,
milostí svou spas.
2.Pochybnosti, malá víra,
naše proč a nejistoty,
poloprázdná lásky míra,
rozprchnou se stáda v mlhy.
Dej nám víru proroků,
svatých a pevných,
v moři klamných nároků,
zkuj duši věrných.
3.Ježíši,Pastýři dobrý,
chceme stále slyšet tvůj hlas,
Příteli blízký a věrný,
ty nikdy neopustíš nás.
Neznáš žádné překážky,
ke svým přicházíš,
tam, kde není přetvářky,
uprostřed nich dlíš.
Obětování:
4.Svůj život za ovce dáváš,
zlé šelmy hříchu odháníš,
také jiné ovce voláš,
ke stádu svému přivádíš.
Kriste spáso národů,
na ramenou kříž,
z temných hrobů vyvádíš,
přijdi,Pane,blíž.
Sv.přijímání
5.Zůstaň s námi, když bloudíme,
za tebou jít se bojíme,
jdeš s námi jako věrný druh,
není už bezvýchodný kruh.
Pane můj a Bože můj,
darem je víra,
ve Tvých ranách světe pluj,
ustala tíha.
6. Ať vždy naše srdce hoří,
na nás Ti, Pane, záleží,
Tvá láska beznaděj boří,
k Tobě ovečky poběží.
Ducha svého dáváš nám,
prostoupí silou,
Ty jsi vzácnost, kterou mám,
nezvolím jinou.
7. Neseš radost zarmouceným,
otevíráš oči slepým,
dáváš volnost uvězněným,
sám jsi chlebem duším lačným.
Ovce, které slyší, znáš,
dáváš jim život,
chrání Ti je Otec náš,
nezničí nikdo.
Vstup:
Milost spojuje nebe se zemí,
v nikom jiném není spásy.
Kristova touha sjednotit,
Kristova touha zachránit,
Kristova touha přivést k Otci,
Kristova láska zde.
Tomu, kdo je najat za mzdu,
na ovcích nezáleží.
Kámen, který stavitelé zavrhli,
stal se kvádrem nárožním.
Milost spojuje nebe se zemí,
děkujte Hospodinu, neboť je dobrý,
jeho milosrdenství trvá na věky.
Kristova touha sjednotit,
Kristova touha zachránit.
Lépe je utíkat se k Hospodinu,
než důvěřovat v člověka.
Kristova touha přivést k Otci,
Kristova láska zde.
Lépe je utíkat se k Hospodinu,
než důvěřovat v mocné.
Obětování:
Za koho mne pokládáte na vrcholu sil,
za koho mne pokládáte v proudu života.
Děkuji ti, žes mě vyslyšel a stal se mou spásou.
Za koho mne pokládáte, vládne-li lhostejná němota,
za koho mne pokládáte, před opravdovostí a maskou.
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním.
Za koho mne pokládáte před bránou širokou a úzkou,
za koho mne pokládáte před cestou těžkou a snadnou.
Hospodinovým řízením se tak stalo,
je to podivuhodné v našich očích.
sv. Přijímání:
Moje ovce slyší můj hlas
a já je znám.
Chléb, který lámal,
chléb, který dával.
Na věky nezahynou a nikdo je z mé
ruky nevyrve.
Ovce jdou za mnou a jim dávám věčný život.
Chléb, který lámal.
Z Otcovy ruky je nemůže vyrvat nikdo.
Chléb, který dával.
Chléb, který lámal
je dosud lámán,
Ty jsi můj Bůh, děkuji ti.
Chléb, který dával,
je dosud dáván
pro každého z nás,
budu tě slavit, můj Bože!
Až se on ukáže, budeme mu podobni,
budeme ho vidět tak, jak je.
V nikom jiném není spásy..
Děkujte Hospodinu, neboť je dobrý,
jeho milosrdenství trvá na věky.
Vstup:
Maria, sestro ve víře,
Bůh překvapuje,
rozhoduješ, Světlo do světa vstupuje.
Zpívejte Hospodinu novou píseň,
neboť učinil podivuhodné věci.
Maria,kráčíš temnou nocí,
i to zakoušíš,
služebnice pod Jeho mocí,
zrnka dnů v dlaních propouštíš.
Vítězství je dílem jeho pravice
a jeho svatého ramene.
Hospodin uvedl ve známost svou spásu,
před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost.
Obětování:
Velebí má duše Hospodina
a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,
že shlédl na svou nepatrnou služebnici.
Maria, znáš obzory nejistoty,
vždy nechápeš,
vidíš postupovat zla roty,
úzkou cestou trním šlapeš.
Hle, od této chvíle mě budou blahoslavit
všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten,
který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho
milosrdenství od pokolení do pokolení k těm,
kdo se ho bojí.
Přijímání:
Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty,
kdo v srdci smýšlejí pyšně.
Maria, když dochází víno víry,
učiníme, co on nám řekne.
Mocné svrhl s trůnu, a ponížené povýšil,
hladové nasytil dobrými věcmi
a bohaté propustil s prázdnou.
Maria, ty doléváš víno víry,
Maria, ty drtíš štíry,
Jeho moc hradbu tísně rozetne.
Ujal se svého služebníka Izraele,
pamatoval na své milosrdenství,
jak slíbil našim otcům.
Pod křížem ti nejvěrnější,
stojí, nepadají,
uslyšeli zavolání, v cestě za ním neváhají.
Uzřely končiny země
spásu našeho Boha.
Jásejte Hospodinu ,všechny země,
radujte se, plesejte a hrejte.