Kdysi jsem se otázal kteréhosi kněze, co zpíval lid v minulosti při mši. „No přece mešní píseň“, odpověděl mi. Ve skutečnosti to nebylo tak jednoduché, neboť mešní píseň v pravém smyslu slova se objevila až v 18. století. Až do počátku 17. století, na Moravě až do sklonku 17. století katolická církev netrpěla ve své liturgii jiný jazyk než latinu a český zpěv při mši byl nemyslitelný.Také ve středověku byla bohoslužba latinská. Pokud se kázalo v lidovém jazyku, bylo to zcela mimo liturgii. Kázání byla dlouhá a kazatel musel mít silný hlas a dobrou výslovnost, protože se často kázalo na volném prostranství. Z dnešních mladých kněží by v takový úkol nezvládl asi ani jeden. Mši musel kněz zpívat, nikoliv odříkávat, jak mne kdysi poučil nejlepší znalec gregoriánského chorálu u nás P. František Pokorný. Pokud nebyl přítomen vzdělaný hudebník, což byl buď učitel farní školy nebo student nějaké katedrální školy, musel si kněz odpovídat sám. Běžný člověk té doby tedy nerozuměl při bohoslužbě ničemu. Nedivme se pak, že knězovy úkony chápal někdy až pověrečně.
Na druhé straně musíme obdivovat moc Ducha Svatého, že i za těchto okolností vyrůstali v církvi lidé hluboké víry a světci. Vždyť Duch vane kam chce a překonává naše nedokonalosti i chyby.
V klášterech byla latina samozřejmostí. Latinský byl i liturgický chorál, který byl pro všechny mnichy nebo jeptišky denním chlebem. Ne všichni mu rozuměli, protože ne všichni členové konventu měli dostatečné vzdělání, ale základní texty znali všichni zpaměti. To platilo zvláště o textech Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Agnus, které zpívali všichni společně, zatím co propriální zpěvy zpívali zvláště školení zpěváci.
Potřeba vyjádřit své duchovní pocity zpěvem v národním jazyku však byla zcela přirozená a je pravděpodobné, že církev se jí mimo liturgii nebránila. Tyto zpěvy vznikaly spontánně bez oficiálního církevního schválení. Proto je možné, že některé texty vybočovaly z nauky církve. Duchovní písně, které se nám dochovaly z 11. až 15. století, se hudebně vázaly na vzory převzaté z gregoriánského chorálu. Je to zajímavé ze dvou důvodů. Dokazuje to, že tyto zpěvy skládali lidé, žijící v prostředí, kde žil liturgický chorál a že tyto písně byly poznamenány v duchovně vyhraněným ovzduší doby, která ještě neznala pochybnosti ve víře.. Nešlo tedy o písně, jejichž melodie by pocházely z tehdejší světské hudby. Proto nás svou upřímnou, vznešenou zbožností nás oslovují dodnes. Z různých zpráv, zejména z církevních kritik a zákazů víme, že českých písní bylo ve středověku více, než ty, které známe. V roce 1406 schválila pražská synoda za určitých podmínek zpěv čtyř českých písní, zatím co všechny ostatní, nám bohužel neznámé, zakázala.
Je zajímavé, že některé, jako Hospodine, pomiluj ny, byly velmi staré, ale jejich texty a melodie byly zaznamenány teprve několik století po jejich vzniku. Z toho důvodu předpokládáme, že se dlouho předávaly jen ústní tradicí a že prošly jistým, nám rovněž utajeným vývojem. Po hudební stránce byly nejčastěji zdrojem inspirace latinské sekvence. Důvod spočíval v tom, že sekvence byly komponovány na veršované texty, které vyžadovaly určitou symetrii také v melodice. Symetrické členění textu a tomu odpovídající pravidelná stavba melodie byly základním východiskem pro vznik písně pro lid. To pochopí každý, kdo ví, jak je obtížné zkomponovat např. text Sláva pro lid. Ve všech dosavadních Sláva můžeme vidět snahu skladatelů vtěsnat text do takových rytmů a opakujících se melodických obratů, aby se jim obyčejný věřící snadno naučil a také si je pamatoval. V roce 1406 tedy církevní vrchnost v Praze uznala tyto čtyři písně:
Hospodine, pomiluj ny. Její původ souvisí nejspíše s litanií. Píseň je doložena snad již roku 1055, ale její melodii známe až ze zápisu z roku 1397. V roce 1406 byla tato píseň zařazena mezi korunovační obřady.
Svatý Václave je po prvé doložena roku 1368, ale její nejstarší zápis pochází až z roku 1473. Také tato píseň souvisela s volbou krále. Soudí se však, že píseň existovala již před rokem 1200 a že její autor počítal s tím, že ji bude zpívat lid. To je patrno z krátkých opakujících se motivů. Nutno však upozornit, že je míněna verze, uveřejněná v Kancionálu pod číslem 830A, nikoliv 830B.
Jezu Kriste, ščedrý kněže vznikla snad až překladem starší německé předlohy do češtiny a souvisela s procesím Božího Těla.
Buoh všemohúcí byla zpívána o před velikonočním kázáním a byla odvozena z latinské velikonoční sekvence Victimae paschali laudes. Německá verze této sekvence Christ ist erstanden je doložena v Německu již v roce 1160. V Praze byla tato píseň zpívána již v druhé polovině 14. století trojjazyčně. Latinsky na text Christus surrexit ji zíval klerus, česky a německy lid. Těšila se takové oblibě, že když ji chtěl v roce 1399 farář týnského kostela v Praze zakázat, vyvolal tím takové pobouření mezi lidem, že ho arcibiskup Olbram dal uvěznit. Tato epizoda však současně ilustruje postoj našeho středověkého kleru k duchovnímu zpěvu v národním jazyce.
Viděli jsme, že lid se mohl ve středověku účastnit liturgie zpěvem jen výjimečně, protože povolené české písně se směly zpívat jen při určitých přesně vymezených příležitostech. Je však možné, že se více českých písní zpívalo o poutích. Putování na posvátná místa bylo totiž ve středověku nesmírně oblíbené a při něm se určitě uplatnil zpěv lidu. Bohužel neznáme ani texty, tím méně nápěvy poutních písní.
Jiří Sehnal
Tradiční setkání chrámových hudebníků a zpěváků proběhlo tentokrát přesně v den svátku jejich patronky, svaté Cecílie – v sobotu 22. listopadu. Místem tohoto setkání se, stejně jako v předešlých letech, stala katedrála sv. Petra a Pavla v Brně.
V 9 hodin začala slavnostní mše, kterou přišlo slavit několik set chrámových hudebníků a jejímuž slavení předsedal generální vikář Mons. Jiří Mikulášek. Při mši účinkoval Dómský smíšený sbor společně s Brněnským filharmonickým sborem Besedou brněnskou. Za řízení sbormistra Petra Kolaře provedli mši D dur Antonína Dvořáka a připomněli tak blížící se 100. výročí úmrtí tohoto velkého českého skladatele. Kromě toho zazněla též jedna z nejnovějších skladeb Zdeňka Pololáníka „Za Evropu v Kristu“.
Na závěr mše sv. předal P. Mikulášek kvalifikační osvědčení pěti úspěšným absolventům Základní umělecké školy se zaměřením na církevní hudbu, obor varhany: Ivaně Divišové, Olze Prášilové, Renatě Stejskalové, Michalu Mrázkovi a Janu Noskovi.
Následovala neformální část setkání spojená s pohoštěním, při kterém jsme měli příležitost pozdravit se s přáteli a známými. Vzácným hostem byl doc. P. František Kunetka z Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, s nímž mohli zájemci podebatovat o současném stavu naší liturgické hudby. Ve 13 hodin ukončil setkání společný zpěv Salve Regina. Nezbývá než poděkovat organizátorům a všem, kteří se podíleli na přípravě pohoštění a hladkého průběhu celého setkání.
Irena Veselá
SDH si přispíšilo. Již 30.září tr. jsem obdržel z Prahy e-mailem oznámení, program a přihlášku na setkání chrámových hudebníků všech oborů do Prahy. Přijal jsem tedy pozvání a přihlásil se. V sále Týnské fary se nás sešlo kolem 40. Hned po příchodu dostal každý připravenou jmenovku se svým jménem a bydlištěm pro usnadnění komunikace a obálku s potřebnými materiály pro celodenní program, poznámkový blok a propisku.
Program začal v 8.30 hod. zpěvem Ranních chval (latinské chorální v kvadratické notaci) za řízení p. Hodiny.
Následovala prezentace, kterou moderoval p.Ondřej Pečený. Každý z účastníků informoval přítomné o svém hudebním působení a vyjádřil svoje očekávání od setkání.
Hlavní náplní dopoledne v 10.00 hodin byl referát P.Vojtěcha Eliáše - Hudba v současné liturgii - a koreferát – „Figurálky či gregoriánský chorál?“, který přednesl p. Evžen Kindler, po němž následovala diskuse. Obsahovala velmi různé názory na možnosti uvádění chorálu, zda koncertně nebo při liturgii. Diskutovalo se o otázkách, zda kancionál, jeho obohacování o nové písně nebo používání separátů, letáčků frekventovaných písní v tom kterém kostele. Přišla zmínka na krajově zavedené hodnotné písně, které v jednotném kancionálu chybí a je škoda, že upadají v zapomenutí.
Setkání se zúčastnil i sbormistr Sboru sv. Cecilie při Dóme sv. Alžběty z Košic. Vyprávěl o početném a hlasově kvalitně obsazeném sboru se kterým jsou schopni zpívat náročné skladby, mše a oratoria. Oproti tomu někteří z přítomných žádali o radu v opačném případě. Diskuse vyústila do ochutnávky medoviny v režii Mariky Pečené, což bylo velmi vhodné extempore v chladném prostředí sálu. Po poledním Anděl Páně následoval oběd s neformální debatou mezi jednotlivci.
Odpoledne proběhlo na kůru Týnského chrámu u varhan, které zvukově i fyzicky představil p.Marek Čihař. Prezentace SDH v sále fary zaznamenal p.Jiří Kub, který rozdal všem napsaný přehled činnosti této společnosti s návrhy, plány a otázkami na všechny zúčastněné s výzvou, aby k ním po návratu domů poslali svůj osobní názor, vyjádření doporučení a návrhy.
Po odpolední kávě byl nácvik zpěvu pro následující mši sv., která setkání uzavřela.
Na závěr pro povzbuzení uvádím citát o hudbě z povídky Jana Čepa: Polní tráva...."Hudba je největší dar, který ponechal Bůh člověku, když ho vyhnal z ráje. Bez něho bychom neunesli tíhu a smutek svého vyhnanství. Nespouštěj se jí nikdy. I kdybys byl tím nejchudším a nejbídnějším člověkem na světě, nezahyneš, dokud ti ona bude znít v srdci."
Zdeněk Pololáník
V sobotu 29.11.2003 se v kostele sv. Václava a sv. Anežky České v Hustopečích konaly ročníkové postupové zkoušky z varhanní hry. Tříletý vzdělávací kurz pro varhaníky zde začal v lednu tohoto roku a první ročník ukončilo 15 frekventantů úspěšnou hrou na varhany. Na dvě nepřítomné čeká zkouška v lednu, kdy bude kurz po vánočních prázdninách pokračovat druhým rokem. Zkoušky se konaly dvě hodiny v kapli pod dohledem třech vyučujících (kromě autorů tohoto příspěvku mezi ně patří i Lukáš Janírek). Na závěr – jako veliké díky Bohu za první rok kurzu – zazněl chvalozpěv „Tebe, Bože, chválíme“.
Během devíti sobotních setkání se při obvyklých dvou hodinách teorie a dvou hodinách praktické hry (výuka probíhá ve skupinách u tří nástrojů) vytvořila pěkná atmosféra. Zejména při výuce liturgiky nechybějí debaty, někdy dokonce dochází i k tříbení názorů, zejména v otázce některých aspektů liturgie před II. Vatikánským koncilem a po něm a o problémech současné církve nejen v naší republice.
V následujících dvou letech čeká stávající i budoucí varhaníky vedle nácviku písní z kancionálu (ty jsou samozřejmě považovány za základ jejich vzdělání pro činnost chrámových varhaníků) i nácvik sólových varhanních skladeb.
Na závěr musíme vyjádřit uznání všem frekventantům kurzu. Jsou to nejen děti a mládež se svými školními povinnostmi, ale i lidé středního a důchodového věku, kteří mají svoje povinnosti v rodině, zaměstnání nebo např. zdravotní problémy. Přesto během měsíce poctivě cvičí a jedenkrát měsíčně se scházejí posíleni vlastní vůlí i vírou v Boha „dělat něco navíc“.
WilliTürk
Svatava Holíková
Druhou listopadovou sobotu se v boskovickém chrámu sv. Jakuba konal seminář varhanní improvizace.
O své improvizační umění se s námi přijela podělit paní Dagmar Kolařová z Brna. Nejprve jsme začali spojováním akordů, kadencemi, pak přešli k improvizaci na kostelní píseň a variační technice. Asi po dvou hodinách (více či méně úspěšného) snažení jsme se již prokřehlí šli ohřát na faru. Posilněni šálkem čaje či kávy, jsme opět vyrazili do boje.
Myslím, že i těch pár hodin přineslo své ovoce, všichni zúčastnění si vydatně zahráli a díky p. Kolařové se opravdu něčemu přiučili. Škoda jen, že se nás sešlo pouze deset.
Jiří Pohl
Nakladatelství TRITON vydalo v Praze r. 2003 dvě sbírky kánonů: Duchovní kánony a Světské kánony. Publikace jsou k nahlédnutí v archivu Musica sacra. Je možno si je objednat na adrese: Nakladatelství TRITON, Výkáňská 5, 100 00 Praha 10, tel.: 274 781 077, a to vždy sadu obou svazků, nikoli jednotlivě. Cena za sadu je 299,-- Kč + 60,-- Kč poštovné.
„Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán.”(Lk 2, 10 – 11 nn.)