C) LITURGIA EUCHARISTICA

Příprava darů

73. Na začátku bohoslužby oběti jsou přinášeny k oltáři dary, které se stanou Kristovým tělem a krví......
Initio Liturgia eucharistica dona, qua Corpus et Sanguis Christi efficientur, ad altare afferuntur......
 
74. Průvod, ve kterém se tyto dary přinášejí, je provázen zpěvem k přípravě darů (srov. č. 37, b); má trvat aspoň tak dlouho, dokud se dary neuloží na oltář. O způsobu, jakým se tento zpěv zpívá, platí totéž, co o vstupním zpěvu (srov. č. 48). Příprava darů může být vždy doprovázena zpěvem, i bez průvodu s dary.
Processionem, qua dona afferuntur, cantus ad offertorium comitatur (cf. n. 37, b), qui protrahitur saltem usquedum dona super altare deposita sunt. Norma de modo cantandi eadem sunt ac pro cantu ad introitum (cf. n. 48). Cantus potest semper ritus ad offertorium sociare, etiam sine processione cum donis.
 
Je tedy vhodnější hovořit o zpěvu k přípravě darů. Užívaný název "zpěv k obětnímu průvodu" by mohl mylně naznačovat, že se má zpívat jen při přinášení darů, avšak je vidět, že obřad přípravy darů je delší, než obětní průvod, zahrnuje i okouření, mytí rukou a obětní průvod ani nemusí obsahovat. Je stanovena "minimální délka" tohoto zpěvu, dokud se dary nepoloží na oltář. Zpěv však může být delší, resp. prostor pro něj je delší, zvláště když se použije okuřování, viz následující bod..
 
75. Chléb a víno klade kněz na oltář a modlí se přitom předepsané modlitby. Dary položené na oltář může kněz okouřit, a potom také kříž a oltář, aby se naznačilo, že oběť církve a její modlitba stoupá jako dým kadidla před Boží tvář. Po okouření darů a oltáře mohou být jáhnem nebo jiným přisluhujícím okouřeni i kněz kvůli posvátné službě a lid kvůli důstojenství přijatému ve křtu.
Panis et vinum super altare a sacerdote deponuntur comitantibus formulis statutis; sacerdos dona super altare collocata incensare potest, dein crucem et ipsum altare, ut oblatio Ecclesia eiusque oratio sicut incensum in conspectum Dei ascendere significentur. Deinde sacerdos, propter sacrum ministerium, et populus, ratione baptismalis dignitatis, incensari possunt a diacono vel ab alio ministro. 
 
76. Potom si kněz na straně oltáře umývá ruce. Tímto obřadem se vyjadřuje touha po vnitřní očistě.
Deinde sacerdos manus lavat ad latus altaris, quo ritu desiderium interna purificationis exprimitur.
 
142. Potom kněz stojí na straně oltáře, přisluhující mu podá konvičky a kněz nalévá do kalicha víno a trochu vody a modlí se potichu: Jako se tato voda spojuje. Vrátí se do středu oltáře, drží kalich oběma rukama poněkud pozdvihnutý a modlí se potichu: Požehnaný jsi, Hospodine. Potom kalich položí na korporál a pokud to uzná za potřebné, přikryje ho palou.
Pokud se nezpívá zpěv k přípravě darů ani nehrají varhany, může kněz při kladení chleba a vína pronášet příslušný text nahlas a lid připojuje aklamaci: Požehnaný jsi, Bože, navěky. 
Postea, sacerdos stans ad latus altaris, infundit vinum et parum aqua in calicem, dicens secreto: Per huius aqua, ministro urceolos porrigente. Reversus ad medium altaris, acceptum calicem ambabus manibus parum elevatum tenet, dicens secreto Benedíctus es, Dómine, et deinde calicem super corporale deponit, et palla pro opportunitate cooperit.
Si vero cantus ad offertorium non peragitur vel non pulsatur organum, sacerdoti licet, in prasentatione panis et vini, elata voce proferre formulas benedictionis, quibus populus acclamat: Benedíctus Deus in saecula.
 
Je zjevné, že při zpívané liturgii dává instrukce přednost hudbě, a to i varhanní, před pronášením žehnací modlitby kněze s odpovědí lidu. Přirozený konec hudby je tehdy, je-li kněz připraven k modlitbě nad dary. Přitom platí obdobná poznámka, jako k bodu 47:
Vždy je třeba mít na paměti, že nechat celebranta čekat na předsednickém místě je možno jen z důvodu zpěvu (přednesení celé myšlenky zpěvu k offeroriu), nikdy ne z důvodu příliš dlouhé varhaní hry. Celebrant si naopak musí uvědomit, že ani varhaní improvizaci nelze ukončit náhle a že na ukončení hudební myšlenky (zvláště u méně zkušeného varhaníka) je zapotřebí jistého času.

Co naopak při přípravě obětních darů vhodné není:
a) Použít několika zpěvů po sobě, natož pak zpěvů odlišného žánru. Dochází přitom k rozmělnění myšlenky zpěvu k offertoriu, hudební složka přestává být integrální součástí liturgie a stává se pouhou časovou výplní.
b) Ponechat část obřadu včetně okuřování oltáře v tichu, pokud tím tichem není sledován nějaký zvláštní účel.

Co se repertoáru týká, platí jako u jiných zpěvů doprovázejících jiný liturgický úkon ustanovení bodu 48.

Prex eucharistica

78. Nyní začíná střed a vrchol celého slavení eucharistie, totiž vlastní eucharistická modlitba, tj. modlitba díkůvzdání a posvěcení. Kněz vybízí lid, aby pozvedl srdce k Pánu modlitbou s díkůčiněním, a zahrnuje všechny do této modlitby, kterou vysílá jménem celého shromáždění skrze Ježíše Krista v Duchu Svatém k Bohu Otci. Smyslem této modlitby je spojení celého shromáždění věřících s Kristem ve vyznávání velikých činů Božích a v podání oběti. Eucharistická modlitba si žádá, aby jí všichni s úctou a v tichosti naslouchali.
Nunc centrum et culmen totius celebrationis initium habet, ipsa nempe Prex eucharistica, prex scilicet gratiarum actionis et sanctificationis. Sacerdos populum ad corda versus Dominum in oratione et gratiarum actione elevanda invitat eumque sibi sociat in oratione, quam nomine totius communitatis per Iesum Christum in Spiritu Sancto ad Deum Patrem dirigit. Sensus autem huius orationis est, ut tota congregatio fidelium se cum Christo coniungat in confessione magnalium Dei et in oblatione sacrificii. Prex eucharistica exigit ut omnes reverentia et silentio eam auscultent.
 
Poslední věta tohoto bodu odpovídá na otázku, zda je možné, aby se něco zpívalo či hrálo, zatímco se kněz potichu modlí část eucharistické modlitby, a to striktně negativně. Tato situace přichází v úvahu například pokud je zpíváno sborové Benedictus po proměňování nebo například při rorátech lidová píseň "k Benedictus". Obojí je sice přípustné, pokud jsou k tomuto řešení nějaké závažné důvody, je však nutno, aby kněz v tom případě počkal na ukončení zpěvu a potom pokračoval v eucharistické modlitbě tak, aby všichni mohli s úctou a v tichosti naslouchat. Viz též článek 32.
 
79. Hlavní prvky, ze kterých se skládá eucharistická modlitba, se mohou rozlišit takto:
a) Díkůvzdání (vyjádřené zvláště prefací): kněz jménem veškerého svatého lidu oslavuje Boha Otce a vzdává mu díky za celé dílo spásy nebo za jeho určitou část podle různého charakteru dne, svátku či doby.
b) Společné zvolání: celé shromáždění se připojuje k nebeským zástupům a zpívá Svatý, Svatý, Svatý; tato aklamace je součástí eucharistické modlitby, pronášejí ji všichni společně s knězem.
c) Epikléze: církev zvláštními prosbami vyprošuje působení Ducha Svatého, aby věřícími přinesené dary byly proměněny, a tak se staly Kristovým tělem a krví, a aby neposkvrněná oběť byla ke spáse těm, kdo na ní budou mít účast při svatém přijímání.
d) Zpráva o ustanovení a proměnění: slovy a úkony Kristovými se koná oběť, kterou Kristus ustanovil při poslední večeři, když obětoval své tělo a krev pod způsobami chleba a vína, dal je apoštolům k jídlu a pití, a dal jim příkaz, aby nepřetržitě slavili toto tajemství.
e) Anamnéze: církev, plníc příkaz obdržený skrze apoštoly od Krista Pána, slaví Kristovu památku vzpomínkou zvláště na jeho požehnané utrpení, slavné vzkříšení a nanebevstoupení.
f) Podání oběti: při slavení této památky církev, a to především ta, která je tu teď shromážděna, obětuje v Duchu Svatém neposkvrněnou oběť Otci; církev usiluje dosáhnout toho, aby se věřící učili obětovat nejen neposkvrněnou oběť, ale i sebe samy,17 aby byli den ze dne Kristem prostředníkem vedeni k sjednocení s Bohem a mezi sebou, aby tak Bůh byl všechno ve všech.18 
g) Prosby: jimi se vyjadřuje, že eucharistie se slaví ve společenství s celou církví jak nebeskou tak pozemskou a že se přináší oběť jak za ni tak za všechny její členy, živé i mrtvé, kteří jsou povoláni k účasti na vykoupení a spasení získaném Kristovým tělem a krví.
h) Závěrečná doxologie: jí se vyjadřuje oslava Boží; stvrzuje a uzavírá ji společné zvolání lidu: Amen. 
Pracipua elementa e quibus Prex eucharistica constat, hoc modo distingui possunt:
a) Gratiarum actio (qua prasertim in Prafatione exprimitur), in qua sacerdos nomine totius populi sancti Deum Patrem glorificat et ei gratias agit pro toto opere salutis vel aliqua eius ratione particulari, secundum diversitatem diei, festivitatis vel temporis.
b) Acclamatio: qua tota congregatio, calestibus virtutibus se iungens, cantat vel recitat Sanctus. Hac acclamatio, qua partem ipsius Precis eucharistica constituit, ab omni populo cum sacerdote profertur.
c) Epiclesis: qua per invocationes peculiares Ecclesia Spiritus Sancti virtutem implorat, ut dona ab hominibus oblata consecrentur, seu Corpus et Sanguis Christi fiant, et ut hostia immaculata, in Communione sumenda, sit in salutem eorum qui illam participaturi sunt.
d) Narratio institutionis et consecratio: verbis et actionibus Christi sacrificium peragitur, quod ipse Christus in Cena novissima instituit, cum suum Corpus et Sanguinem sub speciebus panis et vini obtulit, Apostolisque manducandum et bibendum dedit et iis mandatum reliquit idem mysterium perpetuandi.
e) Anamnesis: per quam, mandatum adimplens, quod a Christo Domino per Apostolos accepit, Ecclesia memoriam ipsius Christi agit, recolens pracipue eius beatam passionem, gloriosam resurrectionem et ad calos ascensionem.
f) Oblatio: per quam in ipsa hac memoria Ecclesia, eaque prasertim hic et nunc congregata, in Spiritu Sancto hostiam immaculatam Patri offert. Intendit vero Ecclesia ut fideles non solummodo immaculatam hostiam offerant sed etiam seipsos offerre discant,71 et de die in diem consummentur, Christo mediatore, in unitatem cum Deo et inter se, ut sit tandem Deus omnia in omnibus.72 
g) Intercessiones: per quas exprimitur Eucharistiam celebrari in communione cum tota Ecclesia tam calesti quam terrestri, oblationemque fieri pro ipsa et omnibus eius membris vivis atque defunctis, qua ad participandam redemptionem et salutem per Christi Corpus et Sanguinem acquisitam vocata sunt.
h) Doxologia finalis: qua glorificatio Dei exprimitur, quaque acclamatione Amen populi confirmatur et concluditur.
 
147. .....
Je velmi vhodné, aby kněz ty části eucharistické modlitby, které jsou opatřeny notami, pronášel zpěvem.
......
Valde convenit ut sacerdos partes Precis eucharistica, qua notis ditantur, cantu proferat.
 
Jak vyplývá i z okolních ustanovení, je samozřejmě rovněž velmi vhodné, aby zpěvem byly přednášeny veškeré dialogy a zvolání v eucharistické modlitbě. Je to podtrženo tím, že při poslední redakci IGMR bylo vypuštěna u Sanctus zmínka o možnosti přednášet jej recitací (srovnej 79b).
 
148. Na začátku eucharistické modlitby kněz rozepne ruce a zpívá nebo říká: Pán s vámi, lid odpovídá: I s tebou; při slovech: Vzhůru srdce pozvedá ruce, lid odpovídá: Máme je u Pána. 
Kněz s rozpjatýma rukama dodává: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci, lid odpovídá: Je to důstojné a spravedlivé. Potom kněz s rozpjatýma rukama pokračuje prefací; po jejím skončení sepne ruce a spolu se všemi přítomnými zpívá nebo hlasitě říká: Svatý (srov. č. 79b).
Precem eucharisticam incipiens, sacerdos, manus extendens, cantat vel dicit: Dóminus vobíscum, populo respondente: Et cum spíritu tuo. Cum prosequitur: Sursum corda, manus elevat. Populus respondet: Habémus ad Dóminum.
Deinde sacerdos, manibus extensis, subdit: Grátias agámus Dómino Deo nostro, et populus respondet: Dignum et iustum est. Postea sacerdos prosequitur, manibus extensis, Prafationem; eaque conclusa, iunctis manibus, una cum omnibus adstantibus, cantat vel clara voce dicit: Sanctus ( cf. n. 79 b).
 
O možnosti zpívat Sanctus samotným sborem při aplikaci zděděného pokladu posvátné hudby bude diskutováno na jiném místě, stejně tak jako o spojování či rozdělování dříve komponovaných Sanctus a Benedictus. Je však bezpodmínečně nutné, aby při nové tvorbě respektovali skladatelé výše uvedené pokyny a lidu spolu s knězem svěřili v Sanctus odpovídající aktivní roli.
 
 
    Předchozí    Následující     Obsah