Ritus Communionis

Oratio dominica

81. V modlitbě Páně se žádá o každodenní chléb, který křesťanům připomíná především chléb eucharistický; v ní se prosí za očištění od vin, aby tak svaté věci mohly být dány skutečně svatým. Kněz pronáší výzvu k modlitbě, potom se tuto modlitbu všichni věřící společně s knězem modlí, kněz sám přidává embolismus a lid připojí doxologii. Embolismus, rozvíjející poslední prosbu modlitby Páně, vyprošuje, aby celé společenství věřících bylo zbaveno moci zla. 
Výzva, modlitba Páně, embolismus i doxologie se mají zpívat anebo pronášet hlasitě.
In Oratione dominica panis cotidianus petitur, quo christianis pracipue panis eucharisticus innuitur, atque purificatio a peccatis imploratur, ita ut sancta revera sanctis dentur. Sacerdos invitationem ad orationem profert, omnes vero fideles orationem una cum sacerdote dicunt, et sacerdos solus embolismum adiungit, quem populus doxologia concludit. Embolismus, ultimam petitionem ipsius Orationis dominica evolvens, liberationem a potestate mali pro tota communitate fidelium expetit.
Invitatio, oratio ipsa, embolismus et doxologia qua populus hac concludit, cantu vel clara voce proferuntur.
 
Je třeba se pokud možno vystříhat změn způsobu pronášení textu v obřadu modlitby Páně. Pokud se výzva, samotný text, embolismus a doxologie na střídačku recituje a zpívá, působí to poněkud operetním dojmem. Při slavné liturgii, pokud to lze, je třeba vše zpívat podle schválených nápěvů.
Stálo by za úvahu rozšířit schválené nápěvy alespoň o melodii Jistebnického kancionálu, která je jednou z perel zděděného pokladu české chrámové hudby. Velmi by se tím prospělo i možné aktivní účasti lidu při ekumenických bohoslužbách.

Ritus pacis

82. Následuje pozdravení pokoje, jímž církev vyprošuje pokoj a jednotu pro sebe a pro celou lidskou rodinu, a věřící tak vyjadřují církevní společenství a vzájemnou lásku, dříve než přijmou svátost.
Způsob, jakým se obřad pozdravení pokoje koná, určí biskupské konference podle povahy a obyčejů jednotlivých národů. Sluší se však, aby každý projevil pozdravení pokoje střídmě jenom sobě nejbližším.
Sequitur ritus pacis, quo Ecclesia pacem et unitatem pro se ipsa et universa hominum familia implorat et fideles ecclesialem communionem mutuamque caritatem sibi exprimunt, priusquam Sacramento communicent.
Ad ipsum signum pacis tradenda quod attinet, modus a Conferentiis Episcoporum, secundum ingenium et mores populorum, statuatur. Convenit tamen ut unusquisque solummodo sibi propinquioribus sobrie pacem significet.
 
Tuto střídmost je vhodné zachovat i mezi členy sboru - scholy. Následující zpěv (Agnus) je třeba zahájit bezprostředně k lámání chleba, k zpěvu je potřeba se soustředit a ne podávat pozdravení pokoje na druhém konci kůru.

Fractio panis

83. .... Kněz láme chléb a vpouští část hostie do kalicha, naznačuje se tím jednota těla a krve Páně v díle spásy - těla Ježíše Krista živého a oslaveného. Schola nebo kantor zpravidla zpívá nebo aspoň nahlas pronáší Beránku Boží a lid odpovídá. Toto vzývání doprovází lámání chleba, a proto se může opakovat, kolikrát je třeba, než se lámání dokončí. Nakonec se uzavře slovy: daruj nám pokoj.
.... Sacerdos panem frangit et partem hostia in calicem immittit, ad significandam unitatem Corporis et Sanguinis Domini, in opere salutis, scilicet Corporis Christi Iesu viventis et gloriosi. Supplicatio Agnus Dei a schola vel a cantore, populo respondente, de more cantatur, vel saltem elata voce dicitur. Invocatio fractionem panis comitatur, quare repeti potest quoties necesse est adusque ritum peractum. Ultima vice concluditur verbis dona nobis pacem.
 
155. Potom kněz vezme hostii, láme ji nad paténou, částku z ní vpustí do kalicha a potichu se modlí: Svátost Kristova těla. Přitom sbor a lid zpívají nebo recitují Beránku Boží (srov. č. 83).
Postea sacerdos accipit hostiam, eamque super patenam frangit, et particulam immittit in calicem, dicens secreto: Hac commíxtio. Interim a choro et a populo cantatur vel dicitur Agnus Dei (cf. n. 83).
 
Pokud uvážíme, co znamená článek 83 pro nově komponované skladby, musíme říci, že lidu má být svěřena "odpověď". Co je onou odpovědí? Výklady jsou možné dva. Struktura Agnus Dei je opakování prosby, která se sestává z oslovení a vlastní prosby. Pokud se přidržíme ohvězdičkování, jaké se používá v pokoncilních vydáních chorálních knih, budeme dělit takto: Schola: Beránku Boží Všichni: který snímáš ..., smiluj se nad námi. Logice textu (nikoli pragmatickému přístupu incantace - vlastní zpěv) odovídá dělení: Schola: Beránku Boží, který ..... Všichni: Smiluj se nad námi, tak jak to známe ze struktury litanií, kde se tato prosba pravidelně ke konci objevuje. Oba přístupy jsou oprávněné.
Použití sborového Agnus Dei v případě aplikace skladeb z pokladu posvátné hudby bude shrnuto na jiném místě.

Communio

86. Když kněz přijímá svátostný pokrm, začíná se zpívat zpěv k přijímání. Jeho posláním je vyjádřit jednotou hlasů duchovní jednotu přijímajících, ukázat radost srdce a zdůraznit "charakter společenství" průvodu přistupujících k přijetí Těla Páně. Zpěv pokračuje během přijímání věřících.19 Zpívá-li se po přijímání děkovný chvalozpěv, je třeba zpěv k přijímání včas ukončit.
Dum sacerdos sumit Sacramentum, inchoatur cantus ad Communionem, cuius est spiritualem unionem communicantium per unitatem vocum exprimere, gaudium cordis demonstrare et indolem " communitariam " processionis ad Eucharistiam suscipiendam magis in lucem ponere. Cantus protrahitur, dum fidelibus Sacramentum ministratur.74 Si tamen hymnus post Communionem habetur, cantus ad Communionem tempestive claudatur.
 
Je třeba se postarat, aby také zpěváci mohli snadno přistoupit k přijímání.
Curetur ut etiam cantores commode communicare possint.
 
87. Pro zpěv k přijímání se může použít buď antifony z Graduale Romanum, ať už se žalmem nebo samotné, nebo antifony se žalmem z Graduale simplex, anebo jiného vhodného zpěvu schváleného biskupskou konferencí. Zpívá jej buď samotný sbor, nebo sbor či zpěvák s lidem.
Pro cantu ad Communionem adhiberi potest aut antiphona ex Graduali romano sive cum psalmo sive sola, aut antiphona cum psalmo e Graduali simplici, aut alius cantus congruus a Conferentia Episcoporum approbatus. Cantatur sive a schola sola, sive a schola vel cantore cum populo.
 
Nezpívá-li se, mohou recitovat antifonu z misálu buď všichni věřící, nebo někteří z nich, nebo lektor, anebo sám kněz po svém přijímání, dříve než jde podávat věřícím.
Si autem non habetur cantus, antiphona in Missali proposita recitari potest sive a fidelibus,sive ab aliquibus ex ipsis,sive alectore,sin aliter ab ipso sacerdote post quam ipse communicavit,antequam Communionem distribuat fidelibus.
 
88. Po skončení přijímání se podle vhodnosti kněz i věřící chvíli potichu modlí. Celé shromáždění může též zpívat nějaký žalm či jiný chvalozpěv nebo hymnus.
Distributione Communionis expleta, pro opportunitate, sacerdos et fideles per aliquod temporis spatium secreto orant. Si placet, etiam psalmus vel aliud laudis canticum vel hymnus a tota congregatione persolvi potest.
 
Kdy začít?
Je jasné, okamžitě s přijímáním kněze, tj. na nic zbytečně nečekat.
Kdy skončit?
Celé zpívání při komuniu může čas věnovaný přijímání kněze a věřících i přesáhnout, pokud se zpívá i druhý zpěv - tj. nějaký eucharistický hymnus, eucharistický žalm nebo zpěvy obyklé pro jednotlivá období liturgického roku (Rorate coeli, Adeste fideles, Attende Domine, O filii et filiae nebo jejich české paralely). V tomto případě čeká celebrant na sedes, dokud není zpěv ukončen.
Co zpívat?
Komunio je jediným místem, kde je vhodné zpívat dva různé zpěvy za sebou. Vlastní zpěv k přijímání, který je v drtivé většině případů tematicky zaměřen na obsah evangelia daného dne (jako první), a zpěv, který se tradičně vztahuje buď k eucharistii, nebo k období liturgického roku. 
Pokud se ten první nezpívá, má se alespoň přečíst příslušná antifona z misálu. Zpřítomnění obsahu dané peikopy Evangelia by tedy nemělo nikdy chybět. Na to je třeba dbát hlavně při výběru zpěvů z Jednotného kancionálu, nebo při zpěvu jiné písně z Mešních zpěvů, než té, která je navržena pro daný den.
Vžila se možnost, že při zpěvu ordinaria sborem se Agnus Dei zazpívá v místě lámání chleba jednoduchým nápěvem s lidem a bohatě prokomponované rozsáhlejší Agnus se uvede jako zpěv k přijímání. Pokud se tento zvyk aplikuje, je třeba nejprve zazpívat zpěv k přijímání s příslušným textem (přečíst antifonu z misálu) a teprve potom sborové Agnus v roli eucharistického zpěvu.
Kdo má zpívat?
Alespoň v Čechách věřící neradi zpívají "ve frontě a s plnými ústy". I tam, kde se lidovému zpěvu jinak daří, zpěv ke komuniu často skomírá. Je naprosto nevhodné, aby v těchto případech hráli varhany další a další sloky písně, kterou nikdo nezpívá. Je to výzva pro scholy a sbory. Zamýšlenému účelu zpěvu ke komuniu (článek 86) odpovídá velmi dobře zpěv scholy (kantora) s krátkou odpovědí lidu, kterou lze zpívat zpaměti. Bylo by dobře připravit soubor takových zpěvů (žalmů i jiných) a nespoléhat se jen na zpěvy resp. žalmů, jak jsou uvedeny v variantních sbornících (Korejs, Olejník, ...), protože výběr žalmových veršů je tam proveden se zřetelem k účelům resp. žalmů.
Pokud je zpěv dozpíván a varhaník doprovází končící přijímání svou hrou, je vhodné přestat, jakmile celebrant usedne na sedes.

D) RITUS CONCLUSIONIS

90. K závěrečným obřadům patří:
a) Krátká oznámení, je-li to potřeba.
b) Pozdravení a požehnání kněze, které je o některých dnech a při některých příležitostech obohaceno a vyjádřeno žehnací modlitbou nebo jiným slavnostnějším textem.
c) Propuštění lidu jáhnem nebo knězem, aby se každý vrátil k svému dílu, chválil Boha a dobrořečil mu.
d) Políbení oltáře knězem a jáhnem; potom kněz, jáhen a ostatní přisluhující hlubokou úklonou pozdraví oltář.
Ad ritus conclusionis pertinent: 
a) breves notitia, si necessaria sint; 
b) salutatio et benedictio sacerdotis, qua quibusdam diebus et occasionibus oratione super populum vel alia sollemniore formula ditatur et exprimitur; 
c) dimissio populi ex parte diaconi vel sacerdotis, ut unusquisque ad opera sua bona revertatur, collaudans et benedicens Deum; 
d) osculatio altaris ex parte sacerdotis et diaconi et deinde inclinatio profunda ad altare ex parte sacerdotis, diaconi, aliorumque ministrorum.
 
V našich krajích bývá občas zvykem zazpívat po mši sv. píseň (antifonu, hymnus), který se těší obzvláštní úctě. Jmenujme jako příklad Svatováclavský chorál, Narodil se Kristus Pán, antifony Vesel se nebes Královno a podobně. Tento zpěv je vhodné zařadit mezi body c) a d). Kněz s asistencí se účastní tohoto zpěvu stoje před oltářem (stojí při něm ostatně všichni). Je nevhodné degradovat takový zpěv na zpěv "k odchodu".
 
170. Jestliže po mši následuje nějaký liturgický úkon, vynechávají se závěrečné obřady, tj. pozdrav, požehnání a propuštění.
Si vero Missam sequitur aliqua actio liturgica, ritus conclusionis, idest salutatio, benedictio et dimissio, omittuntur.
 
Tento bod se týká např. bezprostředně následující části Modlitby církve a pod. Je třeba rozhodnout, zda je možno aplikovat jej i na jiné projevy společné pobožnosti jako Mariánské pobožnosti, litanií k Božskému Srdci Páně... To by však vrhalo nový pohled i na začátek mše sv. - viz bod 46 a příslušnou poznámku. 
 
    Předchozí     Obsah
 
 
1 Kongregace pro rity, Instr. Musicam sacram, 5. III. 1967, č. 14: AAS 59 (1967), str. 304.
2 Srov. Kongregace pro rity, Instr. Musicam sacram, 5. III. 1967, č. 16a: AAS 59 (1967), str. 305.
3 Sv. Augustin, Sermo 336, 1: PL 38, 1472. 
4 Srov. Kongregace pro rity, Instr. Musicam sacram, 5. III. 1967, č. 7, 16: AAS 59 (1967), str. 302, 305.
5 Srov. II. vat. koncil, Konst. o liturgii Sacrosanctum Concilium, č. 116, 30. 
6 Srov. tamtéž, č. 54; Kongregace pro rity, Instr. Inter Oecumenici, 26. IX. 1964, č. 59: AAS 56 (1964), str. 891; Instr. Musicam sacram, 5. III. 1967, č. 47: AAS 59 (1967), str. 314.
7 Srov. II. vat. koncil, Konst. o liturgii Sacrosanctum Concilium, č. 30; Kongregace pro rity, Instr. Musicam sacram, 5. III. 1967, č.17: AAS 59 (1967), str. 305.
8 Tamtéž, č. 26: AAS 59 (1967), str. 555; Srov. Kongregace pro rity, Instr. Musicam sacram, 5. III. 1967, č. 16, 27: AAS 59 (1967), str. 305, 308.
9 Srov. Jan Pavel II., Apošt. list Dies Domini, 31.V. 1998, č. 50: AAS 90 (1998), str. 745.
10 Missale Romanum, ed. typ. tertia 2002, Appendix II, Ordo ad faciendam et aspergendam aquam benedictam, str. 1249-1252.
11 Srov. II. vat. koncil, Konst. o liturgii Sacrosanctum Concilium, č. 33.
12 Srov. tamtéž, č. 7.
13 Srov. Missale Romanum, Ordo lectionum Missae, ed. typ. altera 1981, č. 28.
14 Srov. II. vat. koncil, Konst. o liturgii Sacrosanctum Concilium, č. 51.
15 Srov. Jan Pavel II., Apošt. list Vicesimus quintus annus, 4. XII. 1988, č. 13: AAS 81 (1989), str. 910.
16 Srov. Kongregace pro rity, Instr. Inter Oecumenici, 26. IX. 1964, č. 56: AAS 56 (1964), str. 890.
17 Srov. II. vat. koncil, Konst. o liturgii Sacrosanctum Concilium, č. 48; Kongregace pro rity, Instr. Eucharisticum mysterium, 25. V. 1967, č. 12: AAS 59 (1967), str. 548-549.
18 Srov. II. vat. koncil, Konst. o liturgii Sacrosanctum Concilium, č. 48; Dekr. o službě a životě kněží Presbyterorum ordinis, č. 5; Kongregace pro rity, Instr. Eucharisticum mysterium, 25. V. 1967, č. 12: AAS 59 (1967), str. 548-549.
19 Kongregace pro svátosti, Instr. Inaestimabile donum, 3. IV. 1980, č. 17: AAS 72 (1980), str. 338.